Kdyby se mě někdo zeptal, odpovím: „Ach ano, lyžák byl krásný.“ Zacházelo se s námi jako s nepopsanými, čistými dušemi. Probouzel nás krásný zpěv ptáků a kluků na chodbě. Na sjezdovce i mimo ni jsme si vyjezdili všechny emoce – radosti, strasti i nemoci. Oblouk sem, oblouk tam, a najednou ležím se sněhem za krkem uprostřed svahu. Ale stoupám na nohy, protože lyžák mě naučil nepadat a nevzdávat se. Dojíždím s rukama nad hlavou a křičím. To je ten pocit, pro který jezdím a kterým tady žiji.
Za 7. A a 7. C sepsala Katarína Holá a Barbora Filipová