Vzpomínka na školní výlet 6.A v červnu 2011
I když jsme se již stali žáky 7.A třídy, připomeňme si školní výlet z
letošního června. Ráno lilo jako z konve a všichni se ptali: Pojedeme vůbec? Ale ano, a počasí nás odměnilo rychlou změnou k lepšímu, slunečními paprsky a nečekaným teplem. Linkovým autobusem jsme jeli do Skuhrova a odtud pěšky po modré turistické značce romantickou cestou k Horákově kapli. Svačina, odpočinek, šlapeme dál a pro jistotu už sbíráme větve na ohýnek. Jsme v Lanšperku u zříceniny hradu. Veškeré síly napínáme, abychom na loučce rozdělali oheň – hrozně se těšíme na buřtíky. Každý radí, ale když si to zkusí, také není moc úspěšný. Nakonec větvičky vzplanou a všichni si svou pochoutku ohřejí. Ještě se porozhlédneme kolem zříceniny, zadoufáme, že třeba něco objevíme, a pak už šupajdy z kopce do Hnátnice, kde doufáme, že najdeme otevřený obchod. Ale kdepak. Není tu nic. A tak naši učitelé, E. Pallová a J. Kozák, rozhodnou, že vlastně máme času dost, nohám také nic není, tak proč nejít ještě do Dolní Dobrouče? No, to už jsme pěkně mrmlali, ale naštěstí pochod po cyklostezce také nebyl marný. A když jsme se občerstvili u benzinové pumpy, bylo nám hej. Už jen skočit do autobusu. Ale ouha! Spořádaně stojíme na autobusové zastávce, autobus už k nám jede – a frnk! Je pryč! Nezastavil! Cože?! Naštěstí pohotový pan učitel mávnul na první projíždějící auto, autobus dohnali a nějakým způsobem řidiče přinutil, aby se i s cestujícími otočil a vrátil se pro nás. Vtip byl v tom, že nedaleko od sebe stály dvě autobusové zastávky, ale protože jakékoli nápisy byly strženy, nevěděli jsme, z které máme odjet. A rada dvou žen se neukázala být správnou…Všechno dopadlo dobře, další pěší pochod – až do Lanškrouna – byl zažehnán, a tak už jsme si jen v autobuse povídali a v Ostrově ukazovali, kde bydlí naši spolužáci. Škoda, že bylo hodně dětí nemocných a nemohly jet. Tak příště! :-)
